zub mamuta (stolička)

Fosilní zub (stolička) mamuta. Nález pochází z Polska ze severního moře, kde se fosilní pozůstatky těchto pravěkých chobotnatců nacházejí v sedimentech mořského dna.

mamut - Mamuthus (Elephans) primigenius

Fosílie je opatřena konzervačním nátěrem


stáří: čtvrtohory - svrchní pleistocén (50 000 - 10 000 let)

V chladných obdobích svrchního pleistocénu (tzv. doby ledové) docházelo k rozsáhlým zaledněním pevniny. Akumulace vody do kontinentálních a horských ledovců se projevila úbytkem vody v mořích (snižováním mořské hladiny). Díky tomu se rozsáhlé části mořského dna staly suchou zemí, která poskytovala vhodné podmínky pro život těchto obřích savců. Na konci doby ledové, kdy se klima opět oteplilo a ledovce roztály, se tyto rozsáhlé tundry ocitly opět pod mořskou hladinou. Právě nálezy fosilních pozůstatků mamutů na dně severního moře jsou přímým důkazem těchto klimatických změn v období čtvrtohor.

Místa mořského dna s hojnou akumulací čtvrtohorních fosílií, zejména mamutů, se nazývají tzv. písečné banky. Nejznámější jsou např. Doggerbank (mezi anglií a Holandskem) a Brauerbank (mezi Německem a Anglií). Jsou to rozsáhlé vyvýšené plochy o průměru desítek kilometrů, které v severním moři vytváří mělčiny (hloubka moře nad písečnými bankami je pouze několik desítek metrů). Díky tomu jsou tato místa ideální pro rybolov a právě rybáři lovící živočichy na mořském dně jsou hlavními nálezci těchto fosílií, které jim občas uvíznou v sítích.